Den 12 – Pata v háji, nálada v nebi a Božka s očima v sloup

Božka hlásí: „Už dvanáctý den a furt živá! A nejen živá, ale i běhá, šlape, dře, maluje a čte… teda… já teda nečtu, ale čumím přes rameno a nestačím zírat!“

Přiznávám bez mučení – denní blog nestíhám. Dva tréninky denně + běžný život + práce = realita. Ale rozhodla jsem se pro psaní 1–2× týdně, a dneska to přišlo… protože 12. den výzvy je tak akorát pro pořádný záznam:

• Minus 2,5 kila – a to bez hladovění!
• Běhám v kuse delší úseky a to s radostí.
• K večernímu seriálu si místo misky brambůrek dávám jízdu na rotopedu.
• Nasávám moudrosti z knihy o přerušovaném půstu pro ženy (Božka při čtení jen koulela očima a dramaticky vzdychala – prý „a kde je kapitola pro andělské trenérky?!“).

Začínám pomalu a jistě Přerušovaný půst 16/8, tedy 16 hodin nejím a 8 ano. Týden jsem se k tomu dopracovávala postupně a dnes první den snídaně posunutá na 10 h… tak teď už to půjde.

Pohybuju se aktivně 90 minut denně, spalování 1000 kcal jen pohybem, celkem tak 3000–4000 kcal denně. Příjem 1500–1800 kcal. Deficit jako z učebnice – výsledek se dostavil, nálada roste. Jediný, kdo fňuká, je moje pata.

Jo, ostruha, ta bolestivá potvora v noze. Dneska rázová vlna, tejpování a naděje, že za týden už budu hopsat jako Božka na kofeinu. Protože mě to fakt začíná bavit… a nebýt paty, už si snad podám přihlášku na maraton (třeba aspoň do bufetu v cíli).

Božka zakončuje moudře: „Když tělo šlape, hlava netápe. A když tě bolí pata, dej si tejp a makej dál. Jen s ladností, samozřejmě.“