4., 5., 6. den Zvykla sis na kila? Teď si zvykej na křídla

Dva dny cítím odpoledne únavu. Takovou zvláštní. Člověk by řekl, že po pohybu vyletí endorfiny do nebeských výšek a já budu lítat s nimi, ale opak je pravdou. Přemýšlím, co dělám špatně…

A pak mi Božka šeptá do ouška: “Hej, zpomal! Něco se tu mění a tvé tělo to potřebuje zpracovat!” Cvičení dvakrát denně je pro mě nové a tělo to ví. Ne že by protestovalo – spíš mě požádalo o laskavost. A tak jsem poslouchala. Šla jsem dřív spát, přestala jsem se tlačit přes okraj. Jedla jsem tak, aby mi bylo dobře. Ne „dietně“ – ale laskavě.

Božka hlásí:

„Když se ti tělo unaví, není to slabost. Je to řeč. A kdo umí naslouchat, ten najde cestu ke křídlům.“

Dnes jsem vzpomínala. Na dlouhé procházky, na to, že jsem hrávala volejbal, že jsem měla ráda pohyb. A taky na to, jak se potichu vkrádala kila navíc – jedno za druhým, rok za rokem. Člověk si na to zvykne. Zvykne si na větší oblečení, na menší pohyb, na večerní chutě a bolavé vstávání. A najednou… ouha. Je toho moc. Psychika vyčerpaná, motivace na dovolené, tělo v módu „Ať už mě nebudíš.“

Ale teď to zkouším jinak. S Božkou. Moje andělka trenérka je sice malá a nosí legíny s křídly, ale v hlavě má jasno. Nechce po mně dokonalost. Jen abych se nevzdala. A tak jsem se zatím nevzdala.

Po dvou dnech únavy přišel ten den. Energie se vrátila. Ráno jsem zvládla běh, pak posilku – a odpoledne jsem nasedla na kolo a jela…20 kilometrů stále mírně do kopce! Tepovka zpívala písničku „Pálíme, pálíme, pálíme…“ a já měla pocit, že snad opravdu rostu. Teda, ne objemem. Konečně ne! Ale křídla.

A teď? Je večer. Normálně bych už ležela v posteli, dělala, že spím, a doufala, že Božka už taky zmlkne a nevymýšlí další dřepy ve snu.

Ale místo toho píšu. Protože mám chuť. Mám sílu. A mám radost.

A jestli tohle není malý zázrak na konci obyčejného dne, tak už nevím, co je.

Božka hlásí:

„Zadek šlape do kopce, tělo nejí blbosti, mozek poslouchá – no tohle je skoro podezřelý! Ale jo… jsi oficiálně ve fázi: ‘Letím, i když funím!’“

Ještě 94 dnů… to dám….